ANNO 2015

Anajsela

Chovatelská stanice

Bude to šest týdnů, co jsme mezi sebe vzali dalšího člena rodiny – Mariánku. Celých šest týdnů bylo prozatím jedním slovem báječných. Smečka po počáteční rezervovanosti a otrkávání se funguje jako jeden organismus. Ono to ani jinak nejde – taťka nás musel opustit a vydat se do práce a my fungujeme v převaze holek. Ike je velký hlídač a hlava rodiny, holky naopak řeší problém s pláčem po svém 🙂 Carmenka většinou Mariánce přinese ten nejlepší aport a položí jí ho až k obličeji, Agneska ji naopak uklidňuje tím, že si na zavinovačku pokládá hlavu a Márinka plakat přestává. Všechno se děje tak, jak má – tohle období můžu sama označit za to nejúžasnější a nejkrásnější v mém – a určitě nebudu lhát, když si dovolím napsat, že v NAŠEM životě.

Márinka má okolo sebe spoustu hlídacích rukou, takže mám čas se věnovat i samotným pejskům – pravidelně jezdíme na venčení mimo město, aby se všichni hromadně vyběhali. Díky tomu stále zažívám veselé příhody s mrtvými hraboši a jejich náhlým zmizením v útrobách nenažrané Míny, objevení vysíleného,vyříjeného srnce v sousedovic zahradě s jeho následným přesunem (přenosem za běhy a parohy) do vzdálené kukuřice, vyválení se ve smradlavém blátě v parku, proběhnutím trsem svízelu a kudlibabek a následným několikahodinovým vyčesáváním flatích kožíšků a jiné šmakulády….máme se prostě famfárově.