ANNO 2015

Anajsela

Chovatelská stanice

Jste v bodě, že jste rozhodnutí pořídit si domů Petra Pana mezi psy? Věčné dítě, optimistu, blázna, prdlouše, pracanta, mazla, šaška, šílence, kámoše…prostě flata?

A co dál…

Všechny moje nynější rozhovory se momentálně točí kolem jediného – jakou barvu a jaké pohlaví flatíka zvolit, je rozdíl v povahách, jaká jsou pro a proti jednotlivých jedinců…

ČERNÁ x JÁTROVÁ

Je potřeba i uvědomit, že flatíci se vyskytují ve 3 barevných variantách. Černá, játrová a nestandartní žlutá. Proto, aby se ve vrhu narodila štěňátka různých barev je potřeba několik proměnných – je to jednoduchá genetika. Rodiče štěňátek musejí být přenašeči jednotlivých lokusů b a e.

Základní, původní a naprosto nádherná barva flatíků je černá. Pokud jste se tedy rozhodli pro flata kvůli jeho povaze, temperamentu a vzhledu, nemá smysl bojovat s přírodou. Smiřte se s tím, že je většinou černý. Černí flati mají nádhernou, lesklou srst. Ve většině případů je nasrstění velmi pěkné, kvalitní. Srst neztrácí na kvalitě ani během velmi slunečného léta.  Černí flati obecně mají také silnější, mohutnější kostru a jako původní mají i stabilnější povahu. Oproti tomu játroví jedinci, jsou pro mnohé sice velmi atraktivní, ale v tuto chvíli si na něj počkáte. Je potřeba počítat s tím, že jejich srst potřebuje o poznání více péče. Játrová srst je jemnější a má tendenci vyšisovat. Játrové srsti nedělá dobře slunce a máchání ve vodě (což je u flata prakticky celoroční záležitost). Chceme-li tedy vybrat játrového flatíka, musíme počítat s tím, že jeho srst bude nejkrásnější v zimě. A pokud chceme vyzkoušet nějakou výstavu, pak je jasné, že játrový flat nebude mít na letní výstavy srst úplně v kondici. Síla kostry játrových flatů bývá jemnější než u černých. U obou barev je potřeba srst stříhat a česat. Flat není úplně bezúdržbový. Sama rozhodně můžu posoudit, jak se stříhá a češe černoch a jak játrovka 🙂 a z koho bolí ruka víc. Žlutých flatíků se rodí velmi málo, jsou to plnohodnotní flati vzhledem i povahou, jen mají srst jako goldeni-žlutou. S takovým flatíkem můžete dělat všechny aktivity včetně pracovních zkoušek. Dostane PP jako jeho sourozenci, jenom v něm bude poznámka nestandartní. Takové zvíře se nemůže zúčastnit výstav a nemůžou na něm být odchovávána štěňátka. Mazel a parťák však bude stejný jako první dvě barevné varianty…Ale naprosto a jednoznačně Vám můžu říct, že pokud jste se rozhodli pro flata,tak:

NA BARVU TO NEJEZDÍ

PES x FENA

I tady máme různá pro a proti u obou pohlaví. Každý má samozřejmě nějakou preferenci. Někdo měl doma celý život fenky a nějak si nedokáže představit nic jiného nebo naopak. Je potřeba si uvědomit, že fenka bude hárat a to 2x ročně. Hárání je cyklus, kdy musíte fenku opravdu hlídat, aby si někde „neupletla“ outěžky. To někdy aktivní rodiny může omezit. Cyklus bývá pravidelný (naše holky hárají co 6m), ale také může být velmi nepravidelný – obecně je norma klidně jednou za 1,5 roku. Plánujete zimní dovolenou s flaticí na sněhu, hlídání u babičky při vaší dovolené u moře nebo máte zaplacenou výstavu? Počítejte s tím, že přesně v té době začne vaše fena hárat…to je prostě Murphyho zákon. S obdobím cca 2m po hárání je zase naopak spojené období falešné březosti, kdy fenkám nateče mléčná lišta, některé laktují, starají se o hračky a prostě si myslí, že mají štěňátka. Výhoda holčiček je jejich venčení – prostě vyběhnou na trávník a čůrají. Neřeší tolik značkování. To je ovšem zase trochu nežádoucí u krásného trávníku, počítejte s tím, že holčička vám ho prostě na některých místech spálí a budou na něm žluté fleky. Pokud neplánujete na fence odchovávat štěňátka, tak vždycky doporučuju kastraci. Nejčastějším veterinárním problémem u fen je totiž zánět dělohy, případně onkologický problém pohlavních orgánů. A podle mě a mých veterinářů – co tam není, nemůže onemocnět. U psa je to jednoduché. Ten vám domů neplánovaně štěňátka nepřinese. Je to kluk, potřebuje o sobě dát vědět, takže bude čůrat – značkovat. Pejsci k tomu ovšem nemají tendenci na zahradě. My máme na zahradě vlastní kamenný patník a pejsek se na něj dá v pohodě naučit. Tady se s trochou vůle dá problém s okrasným keřem snadno vyřešit. Někteří pejsci mají problém v období, kdy hárají fenky v okolí. Proto pokud mají sousedi ze dvou stran háravku, pak vám pejska rozhodně nedoporučuju. Při každém hárání budete u milovníka řešit, že pláče a souží se, nejí a hubne. Rozhodně vám však pejsek bude skvělým společníkem na každodenních výletech. Hárání vás nezaskočí a můžete plánovat, jak je libo. Někdy se u pejsků stane, že v době odběru nemají sestouplá varlata. Pokud neplánujete s pejskem výstavy a chov, pak ho maximálně čeká po 1-1,5 roce kastrace, kterou se dá trochu vyřešit i tužba po okolních fenkách. Chcete-li si vyzkoušet výstavy, ale neplánujete chovat štěňátka, je pes taky skvělá volba. Pokud se rozhodnu pro jeho kastraci, tak finančně a časově, jde oproti fence o maličký a cenově méně nákladný zákrok. Povahově je to celkem jedno, záleží na konkrétním jedinci. My máme doma fenky větší šílence a psa kliďase, ale pravidlo to rozhodně není. Vše je o genetickém základu a vaší výchově…

Když se mě ptáte, co bych si vybrala já. Tak pravidelně odpovídám:

Kdybych nechtěla chovat štěňata a užívat si čas se svým pejskem, je volba naprosto jasná – černý pes. Bude celoročně krásnej, vyrovnanej povahově a ještě nebudu řešit, kdy se mi zase neplánovaně rozhárá.